Foto: z otevřených zdrojů
Pocity se v průběhu času proměňují a ne vždy to dává dohromady něco jasného.
Když láska vyprchá, ale razítko v pasu zůstane, mnoho lidí se ptá: A co pak? Žít jako sousedé, snažit se obnovit citové pouto, nebo odejít? Situace, kdy city dávno vyprchaly a každodenní život drží lidi pohromadě, se stala běžnou. Co dělat, když city již vyprchaly, ale manželství trvá, řekl pro RBC-Ukrajina životní kouč Vitalij Kursik.
Je láska pryč, nebo jen spí?
Pocity se v průběhu času proměňují a ne vždy se skládají v něco lehkého. Něha a vášeň se začnou ztrácet v každodenním životě, únavě, nedostatku práce na citové intimitě. Některé páry mlčky přiznávají – romantika a vášeň se vytratily.
Co tedy dělat, když manželství drží pohromadě každodenní život, děti, hypotéka nebo společné podnikání a city jsou dávno pryč? To je otázka, která se běžně nahlas neklade.
„Ale uvnitř to bije jako metronom. „Já už nemiluju. Ale byli jsme spolu tolik let. Máme děti, společný byt, půjčku, podnikání, vzpomínky. Zvyk. Nemůžu prostě odejít? Ale já taky nemůžu zůstat. Žádná něha. Žádná touha. Tělo je chladné. Cizí dotek,“ popsal odborník myšlenky lidí, kteří se ocitli v takové situaci.
Dodal, že lidé musí žít v tomto zvláštním prostoru mezi „takhle to dál nejde“ a „nemůžu všechno zničit“. A často člověk nepřemýšlí o tom, že tato neustálá volba může svědčit jednak o tom, že pocity nezmizely, jednak o tom, že čím dál – tím hůř.
Jak si uvědomit, že láska je pryč
- Nedostatek tělesného kontaktu (objetí, polibky, pohledy)
- Společně strávený čas se stal nezajímavým
- Častěji mlčíte, než mluvíte
- Často vás napadá myšlenka: „Teď bych žil (žila) úplně jinak“.
- Být blízký druhému člověku, a to i citově, vám už nepřipadá jako něco špatného.
Má cenu udržovat manželství při životě, když láska vyprchala?
Neexistuje žádná univerzální odpověď. Existují však upřímné otázky.
- Co jiného nás spojuje než minulost?
- Jaké zkušenosti předáváme svým dětem?
- Je to partnerství – nebo soužití na automat?
- Kdyby nebyly děti a hypotéka – zůstala bych?
„Snažte se vnímat svůj vztah ne jako všechno nebo nic, ale jako prostor pro volbu. Někdy lze city získat zpět. Někdy si můžete upřímně říct: stali jsme se navzájem rodinou, ale už nejsme pár. A stává se, že manželství žije dál, ale v nové podobě – jako přátelské partnerství. Ne všechny lásky mají sexuální pokračování a ne všechna manželství – povinnou vášeň“, – radí Vitalij Kursik.
Vysvětlil, že lidé si často pletou citovou pohodu se zvykem. Ale zvyk bez citů je vlastně život na autopilota.
Když se vám podaří zjistit, co se děje s vaším vztahem a manželstvím, jaké jsou vaše pocity a co skutečně chcete dělat dál, stojí za to udělat další krok:
- Upřímně a otevřeně si promluvte se svým partnerem.
- Rodinná terapie
- Posouzení všeho, co vás drží pohromadě
- Pochopení toho, zda se musíte rozejít, nebo zůstat spolu.
- Berte rozvod jako novou etapu v životě vás obou, ne jako tragédii.
„A ještě jedna důležitá věc. Zachránit manželství není vždy totéž jako zachránit sebe. A někdy je to naopak: odchod není útěk, ale způsob poctivého života. Takže místo otázky „stojí za to zachraňovat manželství“ se můžete ptát: Žiji právě teď v pravdě – sám se sebou, se svým partnerem, se životem?“. – shrnuje Vitalij Kursik.
